13.6.2022 - Dnes za mnou odešla za duhový most i moje psí kamarádka Rendy.. Stejně jako já i ona se dožila přesně 13 let a 2 dny. Teď už jsme zase spolu a dovádíme na louce za duhovým mostem.
11.5.2021 - Dnes jsem odešel za duhový most. 9.5.2021 jsem oslavil 13. narozeniny. Moje zdraví se ale za posledních pár měsíců hodně zhoršilo. Už jsem nechtěl papat ani vylézat z klece. Měl jsem nemoc, která se v mém věku už nedala léčit. Tak mě panička nechtěla nechat dál trpět. Tímto tedy končím a loučím se. Vím, že moje rodina na mě nikdy nezapomene.
15.11.2020 - Kdo někdy navštívil moji stránku a sledoval novinky, asi si řekl... chudák už asi zemřel, že od roku 2008 nepíše. Ano, nepíšu, ale ŽIJU. Už 12,5 let jsem na tomto světě. A že nepíšu? To je vina mojí paničky. Nepouští mě k počítači.
Za dobu mého dosavadního života se udála spousta změn. Ta hlavní byla, že si rok po mně panička pořídila ještě psí holčičku Rendy. Já myslel, že budeme kamarádi. Ale nebyli. Já při našem setkání dupal a zdrhal, ona štěkala a taky zdrhala. Když se trochu otrkala, už zase zdrhala, ale opačným směrem. Ke mně. A já utíkal a ona utíkala a já nakonec vždy našel úkryt v kleci. To se nelíbilo paničce. Nechtěla, abych byl schovaný stále jen v kleci, proto mi vymezila prostor v kuchyni. Ta byla prostě moje. A Rendy měla pokoj. Doslova. Aby na mě nemohla, byla mezi pokojem s chodbičkou a kuchyní zábrana. A tak jsem si v poklidu obýval kuchyňský prostor. Po nějaké době, kdy jsme se přes zábranu trochu oťukávali, se panička rozhodla zkusit dát zábranu pryč. A šlo to. Já sice stále byl jen v kuchyni, došel jsem jen k prahu, ale pejsek už chodil všude. A já se nebál. Já mám totiž v kuchyni takové malé městečko z různě velkých krabic. Nejprve to byla jedna krabice, pak další a stále se to obměňuje a přidává. 
Je to proto, abych neokusoval nábytek. To jsem jako malý hodně dělal. Teď dostanu novou krabici s naznačeným vystřiženým vchodem a tak si vchod okoušu a upravím dle svého, pak tam taky vybuduju okna a trochu (vlastně dost) rozškrábu podlážku. Ještě, že panička má stále k dispozici nějaké krabice.
Nyní na naše stará kolena (moje i Rendy) se už respektujeme. Sice se kdoví jak nemilujeme, ale už vyhledávám její společnost a ona mě očuchne a já už neutíkám. A ona mě nehoní. Tak jsme se po letech stali docela přáteli. Ale že nám to trvalo.
18.10.2008 - Tak mám novou klec. Je senzačně veliká. Ta původní byla taky VELKÁ, když já byl MALÝ. Ale jak jsem rostl bylo v kleci čím dál těsněji. Teď se zde mohu i proběhnout, schovat se, vyskočit na svůj domeček (který je už na mě také malý ale já byl stejně většinou na něm a ne v něm). V nové kleci už mám nový velký úkryt i patro, z kterého mám pěkný výhled. Prostě paráda. Dnes je sobota a to pro mě znamená téměř celý den venku z klece. Nic mi nezůstává utajeno. Co je do výšky 60 cm, tam vyskočím. Tak už jsem navštívil i stolek na televizi, kterou jsem si prohlédl hezky zblízka. Netuším, co na ní moje panička vidí. Také jsem vyskočil na židli u pracovního stolu a z ní to už bylo na stůl kousek. Ale to mě panička hned hnala pryč, že prý chce mít alespoň nějaké místo jen pro sebe. Ta nadělá.
28.9.2008 - Jé, já se stydím. Tak dlouho jsem o sobě nic nenapsal. A co se tedy změnilo? Hodně. Tak nejprve se dokončila rekonstrukce a všechny věci se odklidily na místo. Tím pádem jsem já obdržel své stálé místo v kuchyni. 
Nejprve se mi to nelíbilo, ale nakonec jsem si zvykl. Mám tady svého plyšáka, tak nejsem v noci sám.
Po bytě už nechodím na vodítku, ale běhám si volně, jak se mi zachce. Postupně jsem prozkoumal vše, co mi přišlo do cesty. Panička musela zajistit všechna místa, která byla pro mne nebezpečná. Hlavně kabely. Prý bych se mohl rozsvítit, kdybych si kousnul. Co umí mé zoubky s kabelem jsem hned předvedl na kabílku od klávesnice. A to jsem si kousnul jen dvakrát. Když jepanička v práci, jsem ve své kleci, kde jím, piju a odpočívám. Pak, když přijde, otevře dvířka a já vyběhnu. Mám rád běhání. Někdy lítám jako střelený, což se paničce líbí, neboť se mi směje.
2.7.2008 - Prvně jsem se vážil. Zatím vážím 370 g. Jinak prozkoumávám, co se dá. Také chodím na návštěvu k paniččiným rodičům. Mají pejska, který by ke mně strašně chtěl. Stále se na mě kouká. Tedy na přepravku, ve které se před ním schovávám.
1.7.2008 - Dnes jsem dostal své první kšírky a vyšel ven z klece na procházku. 
Ono je to tady zatím těžké, protože byt prochází rekonstrukcí. Panička se bojí, abych někam nezalezl, nebo aby na mě něco nespadlo, tak zatím dělám průzkumy na vodítku. Ani ho necítím. Panička chodí všude se mnou a když se jí zdá, že chci vlézt kam nemám, zatáhne za vodítko. To se mi nelíbí, protože já bych tam strašně moc chtěl.
30.6.2008 - Ráno jsem byl šťastný, že se panička vzbudila, tak jsem samou radostí lítal po kleci jako divý. Byl jsem tak rozjařený, že mě přišlo divný, co se to náhle objevilo v kleci. Tak jsem to kousl. Byla to ruka paničky, která mně chtěla doplnit misku krmením. Uf. Ta vykřikla, až jsem se lekl. Pěkně jsem jí prokousl prstík. Až z ní teklo krve jako z vo... Chvíli se mnou nemluvila. Ale jako já to dlouho nevydržela. Slíbil jsem jí, že už jí nekousnu. Doufám.
29.6.2008 - Dnes jsem zase ukázal paničce, zač je toho loket :-)) Nenechal jsem jí vyspat. Dělal jsem takový rachot, aby si mě všimla. Ale už mi ani nenapomínala. Hodila si jen peřinu na hlavu a snažila se spát. Marně. Naštěstí mi to dlouho netrvá. Když se unavím, zase klidně ležím.
28.6.2008 - Chodím se mazlit s paničkou několikrát denně. Ale už nejsem tak plachý, abych jen tak ležel u paničky. Dívám se kolem, popocházím a očuchávám vše, co je v okolí.
25.06.2008 - Dnes, když si mě panička vyndala z klece ven, já se jí uvelebil na klíně. Už ji mám rád, tak jsem jí olíznul ruku, aby to věděla. Protože už zjistila, do kterého místa nejčastěji chodím čůrat a dělat bobečky, dala mi na to místo záchůdek. Poctivě do něj chodím. Jenže jak občas po kleci běhám a skáču, bobečky stejně létají všude. V noci jsem byl opět hodný a nechal paničku vyspat.
24.06.2008 - Ráno si pro mě panička přišla a klec přinesla zpět do pokoje. Nemluvil jsem s ní. Schoval jsem se do domečku a nechtěl vylézt. Trucoval jsem. Až když přišla z práce, jsem už jevil zájem. Hned si mě vyndala a já už se na ní nezlobil. Pěkně jsme se mazlili. Když se setmělo a panička šla spát, varovným tónem mě varovala, že jestli budu zase zlobit, že mě odnese vedle. Tak jsem byl celou noc hodný. Jen jsem papal a pil. To jí nevadilo.
23.06.2008 - Dnes jsem cestoval do svého nového domova. Přijela pro mě nová panička mé sestřičky Kopretinky. Byl jsem rád, že v přepravce necestuji sám. Bázlivě jsme se k sobě tulili a navzájem si dodávali odvahy. Jeli jsme i metrem. Když jsme dojeli na místo, už na mě má nová panička čekala. Byl jsem dost vyjukaný a tak jsem se po cestě domů krčil v rohu přepravky. Panička na mě mluvila, usmívala se na mě, ale mě to bylo celkem jedno. Doma jsem byl přenesen do mého nového útočiště. V kleci jsem měl připravený krásný dřevěný domeček, sisalovou myšku na okusování, mističku s papáním, seníček se senem a napáječku. Chvíli jsem jen tak koukal, ale pak mi zvědavost nedala, abych to vše neprozkoumal. Za chvíli se otevřela dvířka a panička ke mně položila něco měkkého a chlupatého. Připomínalo mi to sourozence, tak už večer jsem to stvořeníčko měl rád. Láskyplně jsem ho olizoval. Večer jsem už paničku okukoval a nechal se od ní pohladit.
Večer, když se setmělo, se mi trochu stýskalo. Moje panička si se mnou už nehrála. Klidně šla spát. A mě se chtělo tolik běhat. Tak jsem kolem půlnoci začal poletovat po kleci a bušit do mříží. Panička mě nejdřív jen napomínala, ale já neposlouchal. Když už jsem asi zlobil moc, odnesla mou klec do vedlejší místnosti. To jsem tedy nechtěl. Začal jsem lítat jak zběsilý a stejně ji budil.
09.05.2008 - Narodil jsem se spolu se 3 sestřičkami
